Stává se, že nájemci hrobových míst obci nenahlásí změnu bydliště nebo pozůstalí neoznámí úmrtí nájemce. Takovéto opomenutí komplikuje řádný provoz pohřebiště. Není při návštěvě hrobu asi horší zjištění než to, že již byl kvůli nedostatku informací o původním nájemci hrob pronajat zcela cizí rodině a dříve pohřbené lidské ostatky byly novým nájemcem exhumovány.
 
Požadavek získávání informací o nájemcích hrobového místa je z pohledu obou ministerstev možné legislativně podpořit zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), který v § 149a odst. 1 stanoví, že orgány obcí mohou údaje z registru obyvatel využívat pro výkon působnosti podle tohoto zákona. Pro předmětné účely nelze využít § 36a zákona o obcích, ale v rámci ohlášení agendy A343 – Obecní zřízení (zákon o obcích), prostřednictvím které obce k údajům registru obyvatel přistupují, lze uvažovat o využití jedné z následujících činnostních rolí:
 
1. CR8052 (Hospodaření s majetkem obce) – § 38 a § 39 zákona o obcích („Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti.“) a § 17 zákona o pohřebnictví („Veřejné pohřebiště lze zřídit na návrh obce nebo registrované církve a náboženské společnosti jen na pozemku v jejich vlastnictví…“).
 
2. CR8050 (Výkon samostatné působnosti) – § 35 zákona o obcích („Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům… a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“) a § 16 zákona o pohřebnictví („Provozování veřejného pohřebiště je službou ve veřejném zájmu zajišťovanou obcí v samostatné působnosti…“).
 
3. CR8100 (Využívání údajů z ROB, ISEO, ISC) – § 149a zákona o obcích („Orgány obce, krajský úřad a Ministerstvo vnitra využívají ze základního registru obyvatel pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto referenční údaje…“).
 
Je nutné mít na zřeteli, že odpovědnost za využití údajů z registru obyvatel, potažmo ze základních registrů, nese vždy orgán veřejné moci, který k těmto údajům přistupuje. Jinými slovy je tedy vždy v plné kompetenci daného orgánu, aby oprávněnost takového využití obhájil, a to nejen před samotným subjektem údajů, který má právo na odůvodnění využití svých osobních dat, ale i před dozorovým orgánem v případě ověřování zákonnosti zpracování osobních údajů.